Blog přesunut! Aktuálnější a aktivnější blog jde ZDE!!

Findnovo Tajemství - Kapitola 1.

20. března 2012 v 20:01 | Filipskh |  Findnovo Tajemství

Kapitola 1:



Když se do Thomasova pokoje dostal první sluneční svit, pomalu se začal probouzet. Jakmile se probudil, sešel po schodech do kuchyně se nasnídat.
,,Otče, co bude k snídani?" zeptal se Thomas, který teprve scházel dřevěné schody, které vedly do kuchyně.
,,Ke snídani budou pouze chléb se sýrem. Dobře víš, že si teď nemůžeme dovolit více." Thomas si okamžitě připomněl tu záležitost před měsícem. Při pomyšlení na tuto událost, přeběhl Thomasovi po zádech mráz.
Když si oba sedli ke stolu, otec hned začal s rozhovorem. ,,Thomasi," řekl otec a odložil chleba na dřevěný stůl ,,je ti již dvacet let, neměl by sis už najít nějakou práci?" zeptal se.
,,Já vím, ale rád ti pomáhám na poli. Víš dobře, že je vás tam málo." Otech pomalu přitakal.
,,Ano, ale musíš taky přispět na domácnost. Neutáhnu vše sám." Thomas se cítil sklesle.
,,Neboj se otče," řekl s poměrně klidným hlasem Thomas. ,,Dnes se půjdu zeptat do lesa dřevorubce, jestli pro mě nemá nějakou práci. Nebo se půjdu podívat někde do města a poptám se." Otec se na Thomase usmál a poté už ani jednou nepromluvili.
Když oba dojedli snídani, Thomas se rozhodl že ještě dříve, než půjde do lesa, se zastaví do obchodu koupit si nějaký chleba a kus sýra na cestu.
Bylo půl dvanácté, Thomas se dostavil do středu lesa. Dřevorubec na Thomase již čekal. Když ho uviděl, okamžitě mu šel naproti a nechal strom, ve kterém měl zaseknutou sekyru.
Dřevorubec byl svalnaté a vysoké postavy. Na hlavě měl dlouhé blonďaté vlasy, které mu padaly do šedých očí. Na sobě měl košili s hnědými kalhotami a holínky, taktéž hnědé barvy.
,,Thomasi, už tady na tebe čekám. Už jsem myslel, že nepřijdeš. Mám tu pro tebe již něco připravené." Thomas se na něho jenom usmál.
,,Jak ale víte, že jsem si zde přišel pro práci?"
,,Tvůj otec mi o tobě již něco říkal…" Thomasovi okamžitě vše došlo. Za vše mohl jeho otec. Na jednu stranu to bylo od něho míle, ale na tu druhou to bylo trošku vlezlé.
Jakmile se s dřevorubcem domluvil, Thomas dostal pouze jeden úkol. Za dva dny měl opravit most přes řeku Andar. Tento most zničila potopa, když byly velké deště. Byla to vedlejší cesta do města, přesto ale dosti používaná. I když Thomas most nikdy nestavěl a ani neopravoval, v hlavě se mu již plánovalo vše do jakékoli maličkosti.
Thomas se bez váhání vydal do lesa, aby most mohl co nejrychleji opravit a tím získat práci u dřevorubce.
Jakmile došel k mostu, most nebyl v takovém stavu, jak čekal. Chybělo pár prken, kus dřevěného zábradlí a celý most byl přehnut na jednu stranu, takže se přes něj nedalo projít. A jestli ano, tak hrozilo to, že se celý most může zhroutit do řeky, která byla sice klidná, za to ale velmi hluboká. Thomas se s velkou chutí vrhnul do práce.
Most byl daleko od vesnice, kde bydlel, takže ho zde nikdo nerušil. Práci na mostu ukončil, jakmile vysvitl na nebi měsíc.
Rozhodl se vydat domů cestou lesní, než tou hlavní. Na hlavní silnici často bylo dost zlodějů a banditů, kteří oloupili pocestné, či obchodníky, kteří vezli zásoby do města nebo do hradu. Thomas se dokázal ubránit, ale nechtěl nic riskovat. Lesní cesta vedla přes horu Skřetů. Když se tak procházel lesem a přemýšlel nad tím, jak zítra oznámí, že most úspěšně opravil, něco ho zarazilo. Na hoře stála záhadná postava.
Nikdo neví, proč se tato hora jmenuje podle stvoření, které nese jméno Skřet. Nikdo totiž toto stvoření nikdy a nikde nespatřil.
Zahalený muž tu stál jen tak sám a v ruce držel hůl s nějakým krystalem který se nacházel na vrcholu hole. Thomas se schoval za strom a sledoval co se bude dít.
Co tu ten muž děla? Zeptal se Thomas sám sebe. Ze začátku to vypadalo, jako kdyby chtěl ohrozit jeho vesnici. Právě, když se již rozhodl rozběhnout se a zakázat mu jeho úmysly, Thomase něco nemile vystrašilo a zaskočilo. Po chvíli si všiml že k muži se přidaly i jiní lidé, kteří vyšli z lesa. Ale toto lidí nejsou! To, co se k muži připojili, byli: SKŘETI!!
Tyto bytosti byly oblečené v brnění, na kterém byly všemožné znaky napsány krví. Jejich meč byl celý od zaschlé krve. Tváře měly zkřivené jizvami z mnoha bitev. Zuby, které na muže ukázaly byly špičaté a krvavé. Některým také kapaly z pusy sliny. Bylo to, jako kdyby skřeti byly nepovedený výtvor Lasny, pramátí všech bohů.
Muž, který stál na hoře Skřetů, nastavil proti nim svou hůl a v tu ránu mu z jeho zářivě zeleného krystalu vyšlehl proud ohně. Oheň vrhl na temnou postavu trochu světla.
Postava byla stará. Dokazovaly to i šedivé vlasy a vrásky, které vypovídaly o dlouhověkosti tohoto muže. Postava na sobě měla dlouhý oranžový hábit, který ještě trochu táhl za sebou. Kolem pasu mu visely váčky všelijakých velikostí.
Pomocí ohnivého kouzla muž zapálil dva skřety, ale také se mu povedlo vykouzlit hranici z ohně. Ve vzduchu se okamžitě začala snášet vůně pečeného masa.
Ale netrvalo dlouho a z druhé strany, jak si Thomas všiml, vycházeli další skřeti. Zahalený muž si toho ale nevšiml. Opíral se totiž vyčerpáním o svou hůl. Thomas bezmyšlenkovitě konal. Rozběhl se k muži, i když nevěděl, proč to dělá. Ještě ale předtím, než se mu rozhodl pomoct, vzal si ze země velkou větev, jako svoji zbraň.
Když si ho muž všiml jenom řekl: ,,On je ten pravý!" Thomas k muži za chvíli přiběhl a přilepili se k sobě zády, aby další útok pro oba nebyl překvapením.
Každý měl na starost jednu stranu, Thomas levou a muž pravou. Oba bojovali seč jim síly stačily. Ale jakou měl Thomas sílu proti skřetům? Tajemný muž uměl používat přírodní magii, ale co Thomas? O magii slyšel už velice dávno, ještě, když žil v klášteře. Potom, jako z ničeho nic se o magii přestalo mluvit.
A při tom žádné zkušenosti ohledně boje neměl. Na to byl úplně levý. Jednou měl cvičení, ale nedopadlo to zrovna dobře. Ale když přešlo na ruční boj holýma rukama, vynikal. Ale nyní stál proti skřetům. Na ně normální pěsti fungovat nebudou.
Jediné, co Thomas mohl v tuto chvíli dělat, bylo ohánět se klackem. Při tomto stylu boje se mu povedlo zpomalit jenom tři skřety.
Jednoho udeřil do břicha, druhého do hlavy a třetího do pusy, ze které jeden skřet vyplivl dva zuby, které byly od krve. Když měl Thomas chvíli na přemýšlení, vydal ze sebe jenom jedinou větu.
,,Kdo jste?" zeptal se Thomas muže, který mu chránil záda.
,,Myslím si, že na to teď není dobrý čas vysvětlovat kdo jsem. Ale jediné, s čím se můžeš spokojit je to, že já jsem dobrý a oni ti zlí." řekl muž a po této větě už nepromluvil.
Hvězdy krásně zářily, měsíc svítil ale když se někdo podíval na horu Skřetů, mohl vidět velké záblesky červeného světla. Někdo by si řekl že to byly pouze jejich představy. Ale když se na tato světla podívali lidé, kteří už přežili všechno možné, věděli o co jde. A toto vše byla to bitva mezi Thomasem, záhadným mužem a Skřety.
,,Co budeme dělat když nám dojde síla? Já už nemůžu dál. Jsem vyčerpaný." řekl Thomas muži, který ho ale zcela ignoroval.
Trvalo to asi dvě minuty než muž zase začal s Thomasem komunikovat.
,,Vydrž ještě chvíli." řekl a začal soustředit veškerou sílu do své hole. Thomas ještě chvíli čekal ale potom ho začaly opravdu opouštět síly. Najednou odpadl. ,,No tak to mi ještě chybělo." řekl muž a okamžitě Thomase popadl za ruku.
Jakmile se ho ale muž dotkl, všiml si, proč Thomas odpadl. Před očima se mu objevilo vše, co se před chvíli Thomasovi stalo.
Když se Thomas chránil klackem, jeden ze skřetů ho sekl svým mečem. A muž dobře věděl, čím jsou tyto meče napuštěny.
Ze začátku si Thomas určitě myslel že to nic není, ale jak už cítil, opouštěly ho síly. Muž po chvíli začal vnímat, co se kolem nich děje. Poté se Thomas na chvíli probudil ale jediné dva slova, co slyšel byla: ,,Drž se!"
Když to muž dořekl, kolem obou dvou se rozestřela temnota. Jediné co Thomasovy oči spatřily byla černočerná temnota. Byl to prostor, který neměl konce.
Po chvíli je temnota pustila ze svého sevření. Nyní se nacházeli v nějaké osvětlené místnosti, Thomas ale po chvíli opět ztratil vědomí.
Hned, jakmile Thomas opět nabil vědomí, všiml si že je v staré, ale udržované chatrči.
,,Kd-de to jsem?" zeptal se Thomas a při této větě se mu třásl hlas.
,,Zůstaň v klidu." Konejšil ho muž a otočil se k němu zády.
,,Není mi nějak dobře. Hlava mě bolí, jako kdybych místo ní měl střep a není mi dobře od žaludku." Hned na to, když to Thomas dořekl dostal zvýšenou teplotu, točilo se mu v hlavě a bylo mu špatně.
,,To ne!" vykřikl muž a rozběhl se zpět k Thomasovi.
,,Jed Orfanů!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama