Blog přesunut! Aktuálnější a aktivnější blog jde ZDE!!

Findnovo Tajemství - Kapitola 2.

22. dubna 2012 v 18:01 | Filipskh |  Findnovo Tajemství

Kapitola 2:


Muž se otočil a vzal si z malého dřevěného stolku starou a obsáhlou knihu. Kniha byla potáhnutá kůži ze všech stran. Na jejich deskách bylo zlatým písmem napsáno: Tajemství života. Muž rychle přišel k posteli, kde Thomas ležel. Klekl si a vedle něho položil onu knihu. Thomas cítil, jak se kniha zabořila do postele.
Muž podržel nad knihu pravou ruku a tiše něco šeptal. Stránky knihy se začaly otáčet nějakou neviditelnou magickou silou. Viděl jsem, jak vychází se stránek prach a začíná se vznášet ve vzduchu. V této knize byly sepsány vědomosti čtyř generací magických léčitelů, kteří se tímto oborem zajímali. Sám jsem se divil, jak se podařilo tomuto starci tuto knihu získat. Muž otevřel oči. Stránky se přestaly otáčet již ke konci knihy.
,,Tady to je!" vykřikl s nadšením muž. Když našel co hledal natáhl obě ruce nad ránou, kterou Thomasovi způsobila nebezpečná čepel skřetů. Nekrvácela ale začala červenat a rozšiřovat po celé ruce jako nákaza.
,,Calima alca fain…" Thomas se začala na posteli podivně kroutit bolestí a sklíčenosti. "…calta arya al nár, LILTA, TINWE, RÉ ANE FAIRE!!"
V tom okamžiku z jeho prstů vyšlehla zářivě modrá energie. Ta se dostala přímo do Thomasovy rány. Thomas slabě zaskučel bolestí. Rána se ale zmenšovala, dokud po ní nezbyla pouhá červená tečka, která po chvíli zmizela také. V tom Thomas znovu nabyl vědomí. Thomas ze začátku pouze otevřel oči. Porozhlédl se po pokoji, kde se nacházel.
Chatrč byla malá. Celá byla vybudována ze dřeva. Uprostřed stál stůl, na kterém bylo nahromaděno nádobí. Na dvou lavičkách, které stály u stěny, byly nádoby s něčím zářivým. U postele, kde Thomas ležel byl velký kamenný kruh, ve kterém hořel oheň, který ozařoval celý pokoj.
,,Kde to jsem?" zeptal se Thomas muže podruhé, tentokrát se ale odpovědi dočkal.
,,Jsi v mém domě, dá-li se to tak nazvat." Odvětil muž a při tom se na Thomase pousmál. Poté se muž podíval do Thomasových očí. Něco v nich hledal. Něco, co bylo hluboko schováno, ale přesto nepřehlédnutelné. Po chvíli mlčení promluvil. ,,To jsem ale nevychovaný," řekl a při tom se na Thomase pousmál. ,,Mé jméno je Alaron. Jsem dvorní mág králů a rádců. Něco jsem hledal, ale osud mě zavedl za tebou. Nevíš náhodou proč?" Thomas pocítil, že si z něho Alaron dělá srandu. Proto pouze zavrtěl hlavou. Thomas toto téma raději dále nerozvíjel. Nevěděl, zda může Alaronovi zcela věřit. Ale jestli se o tom pokusit nějak nenápadně promluvit…
,,Nejdříve bych vám chtěl poděkovat za to, že jste mně vyléčil." Alaron se na něho pokojně podíval. ,,Říkal jste něco o osudu? Co tím myslíte?" divil se Thomas.
,,Osud… Je to velmi zajímavá věc. Již dlouhá staletí putuji světem abych našel to, co potřebuji." Thomas se na Alarona upřeně díval. ,,A osud mě zavedl za tebou, Thomasi. Hledal jsem tebe, Thomasi." Alaron poté chytl Thomase za rameno.
,,Ale proč?"
,,To si povíme, až k tomu bude vhodný čas a prostor. Teď si musíš na chvíli odpočinout." Thomas se snažil z postele vstát, ale jakmile se dotkl země, opět se svalil vysílením na postel. Proto Alaronovu radu raději uposlechl. Nevěděl, co si o tomto mágovi myslet. Choval se mile, ale jak má vědět, jestli ho nechce jenom nějak využít. Musím počkat, jak se věci vyvinou dále, pomyslel si Thomas.
Thomas si teprve nyní všiml, že Alaron stojí u velké skříně, která byla u stěny, metr od ohniště.
,,Musí to být on. On je ten, o kom mluví proroctví. Musí to být on, jestli ne, má chyba bude vážnější, než si dokážu představit." Brblal si Alaron sám pro sebe tak hlasitě, že to slyšel i Thomas, který si opět položil hlavu na huňatý polštář, který měl pod hlavou. V hlavě se mu zatím ocitaly různé myšlenky.
,,Něco pro tebe mám," řekl Alaron Thomasovi který k němu byl otočený zády. ,,Toto je pro tebe." Alaron na se na Thomase opět podíval a ukázal mu prstem do koutka místnosti. Thomas se opět zvedl z pohodlí, které si teprve teď v posteli udělal a opřel se o polštář.
,,Ale tam přece nic není." odvětil Thomas a divil se, o čem starý mág mluví. Okamžitě, když tuto větu Thomas Alaronovi položil, se v koutě, kde před chvíli nic nebylo, najednou začal formovat nádherný lesklý meč.
Meč byl posázen dvěma rudými krystaly na rukojetí které při záblesku světla rozzářily celý meč.
,,Co je to za meč?" otázal se Thomas ,,Takovou mistrovskou práci jsem ještě nikdy neviděl."
Alaron se potichu zasmál.
,,Víš, že se tomu ani nedivím? To, na co se teď díváš, je meč, který byl ukován na místě, které neznáš." Alaron měl pravdu. Thomas se kromě jeho vesnice ještě nikdy nikde nepodíval. ,,Prosím, nepřemýšlej nad touto věci. Tento meč byl ukován na posvátném místě v jiném světě. Světě protkaném plném magie, kouzel a zázraků." Odpověděl Alaron. Přitom se podíval na meč. I když mu Alaron nad touto myšlenkou zakázal přemýšlet, přesto na ni Thomas musel neustále přemýšlet. Když není odsud tak odkud je? Ptal se Thomas sám sebe a položil Alaronovi jednu z mnoha otázek.
,,Odkud tedy tento meč přesně pochází?" zeptal se.
,,Tento meč byl ukován ve světě jménem…" odpověděl Alaron a při tom četl z Thomasovy tváře nadšení ale i napětí. ,,…z tajemného světa jménem Endor." dořekl Alaron a při tom se stále díval na Thomase.
,,Endor? Pokud vím, tak žádný takovýto svět neexistuje." zeptal se Thomas a při tom střídal pohled jednou na Alaron a občas i na meč.
,,Existuje mnoho věcí, o kterých vy smrtelníci nevíte. Tento svět se nachází daleko od toho našeho. Není na Ankaru, ale přesto existuje." odvětil Alaron. Thomas už chtěl něco říct, ale Alaron ho předběhl. ,,Různé světy jsou roztroušené po celém vesmíru a ještě dále. Některé nejsou ani v této galaxii, nejbližší svět jako jediný, ale také nejsilnější který se v Ankaru nachází, nese jméno Xyrolond. Z tohoto světa kdysi dávno přicházely fronty stínů a jiných uvězněných příšer, aby napadaly tento svět a podrobily si ho. Ale nechápu, jak se jim podařilo utéct." Nyní si Alaron podíval spíše sám se sebou. ,,Tento svět jsem osobně zapečetil tím nejsilnějším kouzlem, které jakýkoliv mág může použít, aniž by ho to zničilo." Nyní začal Alaron mluvit k Thomasovi. ,,Ale jestli bude někdy čas, možná, že se do jednoho světa sám podíváš." řekl Alaron a při této větě se na Thomase pousmál. Thomasovi ale hlavou probleskla jedna věc.
Ta historka! Byla pravda, že se na hoře Smutku svedla bitva mezi dobrem a zlem? Může to být pravda? Ptal se Thomas sám sebe.
,,Omlouvám se, ale já s tím vším nechci mít vůbec nic společného. Vždyť ani nevěřím na kouzla a příšery a to vše kolem." Thomas ale dobře věděl, že lže. Na kouzla věřil, když byl malý. Přesto se Alaronovi díval kamenně do tváře, aby z ní nemohl nic přečíst.
,,Ale na takovéto věci bys hochu měl věřit, obzvlášť, když jsem putoval ze světa do světa a viděl jsem stvoření které by neměly být nikdy viděny na denním světle, stvoření které žijí pouze ve snech a stínech. Takové stvoření, které tě zabije pouhým pohledem."
,,Takové věci mně nezajímají!" Thomas se rozčílil, vstal z postele a již se připravoval na odchod. Točila se mu hlava, ale snažil se to nějak vydržet. Ale Alaron ho rychlým gestem ruky zastavil.
,,Počkej! Nebuď tak zbrklý. To nejlepší teprve přijde." zakřičel na Thomase Alaron. Ten se zastavil a po chvíli se na Alarona podíval. ,,Ještě bych ti chtěl darovat tento vzácný a mocný meč. Věřím, že když ti ho svěřím, meč se po dlouhé době ocitne v dobrých rukou." řekl Alaron a pomalu podal meč Thomasovi.
Když ho Thomas ale vzal do rukou, krystaly se najednou silně rozzářily a celý meč se potichu zachvěl.
,,Co se to děje?! Co jsi to provedl?!" V Thomasově hlase se ozýval veliký strach.
,,Neboj se. Jenom meč vycítil tvou přítomnost. Přítomnost pravého nositele." Odpověděl mu Alaron a zatím si sám pro sebe říkal ,,Je to on, já to věděl, jen on může dokončit úkol, který dostal."
Alaron se zatím díval na zářící krystaly na rukojeti. Thomas se nažil dále vzdorovat.
,,Ale tento meč může přece nosit kdokoli. Proč bych měl tento meč mít zrovna já?!" zeptal se Thomas Alarona, celý překvapený, jak se tento normální den během okamžiku změnil.
Měl si jenom obstarat práci a zrovna se dozvěděl tolik nových věcí, o které ani nestal a přece se staly.
,,Proč? To je jednoduchá otázka, jenom ty jsi hoden tento meč nosit. Každý kdo se tohoto meče dotkne, zaplatí tím, že mu meč odebere všechnu energii kterou v těle má. Tento meč získává s touhle pomocí moc, kterou poté jediná osoba využije v boji. Toto je ale cena, za kterou musí platit ti, kteří chtějí jenom slávu a peníze pro sebe." odpověděl Alaron.
Thomas bleskově upustil meč, který se špičkou zasekl do dřevené podlahy. Okamžitě, jakmile se meč dotknul země, přestal zářit.
,,To-to chcete říct, že když jsme měl tento meč v rukou, dokázal by mě… zabít?!"zeptal se Thomas Alarona. Alaron mu na jeho otázku bezmyšlenkovitě odpověděl.
,,Neboj se," konejšil ho Alaron ,,Meč vysaje všechnu energii pouze v okamžiku, když se ho dotkne cizí ruka. Ty jsi ale ten, komu síla meče právoplatně náleží."
,,Ne. Ne, ne. S tímhle opravdu nechci mít nic společného." Thomas si odmítal přiznat pravdu. Opět se připravil na odchod. Bolest hlavy se pouze zvětšila.
,,Ne! Ty nemůžeš odejít. Musíš zůstat a zachránit svět před zlem, které může vše zničit!" zakřičel na Thomase. Jenom, co Thomas překročil práh domu, odpadl. Poslední, co viděl, byl Alaron, jak se nad ním skláni a vidí jeho šedivé vlasy které mu padají do jeho očí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama