Blog přesunut! Aktuálnější a aktivnější blog jde ZDE!!

Povolání: Zaklínačka -- RECENZE

30. července 2012 v 17:59 | Filipskh |  Recenze
NÁZEV: Povolání: Zaklínačka
PODTITUL: /
POČET STRAN: 224
AUTOR: Olga Gromyko
VYDAVATEL: Zoner Press
POŘADÍ V SÉRII: 1. díl
POČET HVĚZDIČEK: 3,5/5

Volha je studenkou vysoké školy magie. I když se chová jako puberťák, jako jediná z mála pokračuje s dobrými výsledky do stále vyšších a vyšších ročníků. (To se některým nedaří. Byla zmínka o tom, že příklad: Přijde na VŠ 20 lidí, postoupí jich do dalších ročníků pouze 10 atd…) Volha má docela dobré předpoklady pro to, aby se stala zaklínačkou.
Její mistr ji ale pošle do Dogevy. Země upírů, do které se bojí všichni vkročit díky příšeře a také povídkám, které mezi lidmi kolují. Lide se bojí toho, že jim upíři vysají krev a používají proti nim dřevěné kůly, česnek a další věci. Ale co když právě toto na upíry působit nebude? Co když jsou přeci jenom upíři hodní a pouze tyto báchorky z nich udělali pijáky krve?
No, ale Volha se snaží působit silně a (skoro) bez strachu se rozhodne tento úkol přijmout. Ze začátku má do Dogevy donést pouze dopis, později ale zjistí o příšeře, která zabíjí občany Dogevy. Volha se nenechá odradit a celou knihu tento případ řeší. Dokáže porazit příšeru a dokončit tak svou bakalářku?
Hned, co jsem si po otevření knihy oblíbil byl humor. Volha je nádherný vtipálek, při kterém se minimálně třikrát zasmějete. Její vtípky jsou sice pubertální a její hlášky nezapomenutelné, ale vždy vás rozveselí. Mě tedy rozesmály dosti. Hlavně některé hlášky se teda zapomenout nedají.
Nevím, jestli to připadalo jenom mě, ale kniha byla velice zajímavě napsána. Nevím, jak to vyjádřit slovy. Prostě se to nějak lehce četlo a nebyly tam dlouhé souvětí. Popisy taky byly o něco chudší a postavy nebyly až nějak profesionálně propracovány. Ano, daly se oblíbit, ale byly takové trochu… málo propracované.
Anotace stejně jako zápletka se zdá být zajímavá. Mě tomu ale něco chybělo. Zápletka tam byla, ale začala se prakticky řešit až poslední tři kapitoly? Zbytek příběhu se prostě řešila Dogeva, panovník, rada starších atd. atd… No, prostě vztahy a věci kolem toho. Jedno velké mínus.

"Ne, neexistuje žádná naděje. Napraví mě teprve hrob." str. 11




Děj je napsán takovým klidným tempem. Nikdo prakticky nikam nespěchá a všichni mají dostatek času. Ano, občas se tu nějaká tak bouřka objeví, jinak je zde klid a děj plyne pomalu a nikde se skoro nic neděje.
I když to nerad přiznávám, kniha měla i nudné části, u kterých jsem se doslova nudil. Byly plné popisu nějakých věcí a už ani nevím, jakých. Mě to prostě nějak nesedlo a opravdu jsem na takovéto části narazil a já rád tyto věty - někdy až odstavce - přeskakoval.
To, co mě ale mile překvapilo byly vzpomínky hlavní hrdinky. Pomalu jsem se dovídal věci o jejím životě a rodině. Ty zato měly pěkné srdce děje a tudíž vzpomínka sama o sobě byla pěkná.
Zato hrdinka Volha je tedy ale pěkné kvítko! Jak jsem již říkal na začátku, Volha ráda prováděla vtípky na vysoké škole, na které studuje. A kdyby jenom to. Ono jsou v knize i výmluvy, které tak všichni dobře známe. Typu: Udělal jsem to a to, ale copak jsem mohl za to, že to spadlo samo? Já pouze zatahal za obrus atd… Tyto výmluvy mě vždy dokázaly rozesmát a to docela hodně. Tuto hrdinku si prostě musíte oblíbit hned na začátku. Její vtípky jsou prostě nezapomenutelné.

"Růžičková kapusta v chrupavém těstíčku. Před třemi dny jsem se otrávila kapustou v mizerné zájezdní hospodě a teď se mi dělalo špatné při pouhém pomyšlení na ní. A tady - v ústech… V souladu s principy dobré výchovy jsem zvedla k ústům ubrousek, nenápadně do něj vyplivla skvělé jídlo, zmačkala ho a hodila do speciální nádoby pod stolem." str. 54

Onou další oblíbenou postavou by mohl být Len. Ten je sice panovníkem Dogevy, ale určitě to není takový ten páprda v paruce a honosném oblečení. Je to prostě normální a chytrý upír, který následně Volhu doprovází a provádí po Dogevě. Oni jsou prostě super pár, který jsem si oblíbil hned. A možná, že po pár společných kapitolách si uvědomíte, že pouze přáteli být nemusí…
Přesto, že kniha postrádá tu akci a souboj s netvorem, kolem kterého se to mělo vše motat, jsem docela zklamán. Ano, číst se to dá, vtipné to je a Volha + Len jsou super dvojka. Nelituji, že jsem knihu koupil a jsem rád, že jsem si ji přečetl. Přesto si ale myslím, že to nebylo to, co jsem od toho čekal. Je to plynulé a poklidné a to mi prostě občas vadilo. Přesto ale dávám 3,5 a doufám, že se další díly aspoň trochu polepší. Kniha je ale pěkná a myslím, že Ti, co mají rádi takové ty poklidné příběhy, sáhněte jedině a pouze po knize: Povolání: Zaklínačka.

Knihu si můžete koupit: Arara | Zoner Press
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 30. července 2012 v 18:02 | Reagovat

téda znie to ako skvelá kniha... myslím si, že by ma hodne bavila, je to presne môj žáner :D ak budem mať príležitosť určite si ju prečítam :D

2 Filipskh Filipskh | Web | 30. července 2012 v 18:03 | Reagovat

[1]: Přečti :-) Jak jsem říkal (tedy psal) je to taková poklidná kniha týkající se hlavně vztahu mezi Lenem a Volhou a skoro žádná akce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama